Kognitivně-behaviorální terapie (KBT): Když změna začíná v myšlení

Kognitivně-behaviorální terapie (často zkracovaná jako KBT či CBT podle anglického pojmenování „Cognitive Behavioral Therapy“) je jedním z nejlépe vědecky prozkoumaných a nejčastěji používaných psychoterapeutických přístupů. Vznikla v 60. letech 20. století ve snaze propojit techniky behaviorismu (psychologický směr zaměřený na studium pozorovatelného chování a vlivu učení) s principy kognitivní psychologie (disciplína, která zkoumá mentální poznávací procesy jako je například vnímání, paměť nebo myšlení). Národní institut zdraví definuje KBT jako kombinaci kognitivní a behaviorální terapie, kde se klade důraz na vzájemné vztahy mezi myšlenkami, emocemi a chováním.

Základní principy KBT

KBT vychází z předpokladu, že naše myšlenky, emoce a chování jsou vzájemně propojené. Zakladatel Aaron Beck spolu s kolegy popsali tři základní úrovně kognice, které jsou v praxi KBT klíčové:

1. Automatické myšlenky – spontánní, převážně vnitřní úvahy, které se rychle objevují v toku každodenního myšlení a většinou je nevědomě přijímáme, aniž bychom zkoumali, zda jsou přesné nebo relevantní.
   • př. Pokud si člověk pomyslí „Nevšímá si mě, protože mě nemá rád“, může se cítit zraněně a začne se druhému vyhýbat. Pokud si však řekne „Spěchal a neměl čas“, emoční reakce bude klidnější.
2. Kognitivní zkreslení – systematické chyby v myšlení, které vedou k nepřesnému vnímání reality.
   • př. dichotomické (černobílé) myšlení – vidění věcí jen jako „úspěch/neúspěch“, přehnaná generalizace – zobecnění jedné zkušenosti na všechny situace.
3. Základní přesvědčení a schémata – hlubší úroveň poznání, která se formuje v průběhu života a ovlivňuje, jak chápeme sebe i svět.
   • př. „Abych byl přijatý, musím být dokonalý“
   • Práce se schématy bývá klíčová pro trvalou změnu, neboť jejich restrukturalizace přispívá k prevenci návratu obtíží.

Struktura a průběh terapie

Cílem KBT je zjistit, zda některé naučené způsoby chování nepřispívají k prohlubování obtíží. Následně se klient s terapeutem zaměřuje na jejich změnu a osvojování nových, funkčnějších strategií. K tomu se využívají strukturované techniky, jako například:

• Kognitivní restrukturalizace – rozpoznávání a zpochybňování automatických myšlenek a kognitivních zkreslení, jejich nahrazování realističtějšími a vyváženějšími interpretacemi.
• Expozice – postupné vystavování se obávaným podnětům nebo situacím za podpory terapeuta, čímž se snižuje úzkost a mizí maladaptivní reakce.
• Trénink dovedností – nácvik konkrétních copingových strategií či relaxačních technik.
• Domácí úkoly – mezi jednotlivými sezeními klient aktivně procvičuje nové způsoby myšlení a chování, čímž se posiluje efekt terapie.

Tím se klient učí chápat své reakce a rozvíjet efektivnější způsoby zvládání obtíží. Terapie má obvykle krátkodobý a jasně strukturovaný průběh. Standardně trvá přibližně 10 až 20 sezení, v nichž terapeut a klient společně určují konkrétní cíle, které lze v průběhu terapie sledovat a vyhodnocovat. Každé sezení má pevně daný rámec: na začátku se shrnuje pokrok od posledního setkání, následuje práce na hlavním tématu, nácvik nových strategií a na závěr plánování úkolů do dalšího týdne.

Kde KBT pomáhá a proč je účinná

Kognitivně-behaviorální terapie patří mezi přístupy, jejichž účinnost je podložena rozsáhlým výzkumem. Americká psychologická asociace (APA) i Světová zdravotnická organizace (WHO) ji doporučují jako metodu první volby při léčbě deprese, úzkostných poruch, posttraumatické stresové poruchy či obsedantně-kompulzivní poruchy.

Například metaanalýza Hofmanna a kol. (2012) analyzovala 269 studií pokrývajících různé obtíže, od úzkostných a depresivních poruch přes poruchy příjmu potravy, poruchy osobnosti nebo například problémy se závislostí a chronickou bolestí. Podle přehledu existují nejsilnější vědecké důkazy pro léčbu úzkostných poruch, jako jsou sociální fobie, panická porucha, či posttraumatická stresová porucha. Významné účinky byly zaznamenány také u depresivních poruch, poruch příjmu potravy (zejména bulimie), nespavosti a chronické bolesti. KBT se ukázala jako efektivní i při doprovodných psychických potížích u tělesných onemocnění, konkrétně u onkologických pacientů nebo pacientů s roztroušenou sklerózou.

Je opakovaně potvrzováno, že KBT vede k významnému snížení symptomů a zlepšení kvality života napříč různými diagnózami. Úspěch terapie však závisí také na aktivní spolupráci klienta. KBT je postavena na partnerském vztahu mezi terapeutem a klientem, kde se klient učí aktivně rozpoznávat své myšlenky, porozumět jim a postupně měnit způsob, jakým reaguje na zátěžové situace.

Kognitivně-behaviorální terapii se na klinice PSYMED věnuje psychoterapeut Aaron Gil, MA. Vzdělání získal v oboru klinické psychologie v Kalifornii a své zkušenosti z americké psychologické praxe propojuje s kulturně citlivým přístupem k lidem v různých životních situacích. Více si o něm můžete přečíst na jeho profilu.

Pokud Vás kognitivně-behaviorální terapie zaujala a chtěli byste si domluvit schůzku s psychoterapeutem Aaronem Gilem, kontaktujte nás.

 

O autorce: Jana Felklová Jana je studentka 1. ročníku navazujícího magisterského programu Teoretická a výzkumná psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Svoji práci v Unicare Medical Center vnímá jako cennou příležitost získat praktické zkušenosti v oboru psychologie během studia.

 

Zdroje: 

Norcross, J. C., & Lambert, M. J. (2018). Psychotherapy relationships that work III. Psychotherapy, 55(4), 303.

National Center for Biotechnology Information. (2022). Cognitive Behavioral Therapy (CBT): Overview and Applications. In StatPearls [Internet]. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing. Retrieved from https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK470241/

Hofmann, S. G., Asnaani, A., Vonk, I. J. J., Sawyer, A. T., & Fang, A. (2012). The efficacy of cognitive behavioral therapy: A review of meta-analyses. Cognitive Therapy and Research, 36(5), 427–440. https://doi.org/10.1007/s10608-012-9476-1