Velikonoce podle vlastních pravidel: hranice, sváteční pití a respekt k ženám

 

Velikonoce jsou v českém kulturním prostředí vnímány jako klíčový přechodový rituál, symbolizující vítání jara a regeneraci přírody. Spolu s barvením vajíček, pomlázkou a rodinnými obědy ale často přichází silný tlak na dodržování tradic a přizpůsobení se rodinným i společenským očekáváním. Ačkoliv je pro spoustu lidí samozřejmé slavit Velikonoce „jako vždycky“, pro některé z nás jsou svátky spíše zdrojem úzkosti nebo nepříjemných vzpomínek. Není vůbec neobvyklé, že hladina stresu rapidně roste právě v období svátků, ostatně na to poukazuje nespočet výzkumů, jež tento jev spojují primárně s finančními náklady a snahou naplnit představu „dokonalých“ svátků.

Ve středoevropském kontextu mají Velikonoce navíc velmi specifickou podobu: pro někoho je pomlázka hravým folklórem, pro jiného bolestivým nebo ponižujícím zážitkem, zvlášť pokud se odehrává bez souhlasu, v kombinaci s alkoholem a pod tlakem věty „tak se přece tradice slaví“. Tento článek proto nabízí pozvánku k Velikonocům „podle vlastních pravidel“. Podíváme se na sváteční pití a jeho dopad na psychiku a rodinné vztahy, na ženskou zkušenost s velikonočními tradicemi a na to, jak si nastavit a udržet osobní hranice tak, aby byly svátky prožité v komfortu a radosti.

Alkohol o svátcích

Velikonoce pro koledníky neznamenají jen malovaná vajíčka a něco na zub, ale často také přípitek na zapití u každých dveří. Alkohol je hluboce zabudovaný do způsobu, jakým jako Češi slavíme – sklenička na uvítanou, panák na kuráž, degustace domácí pálenky. Z výzkumů ale víme, že právě během svátků mají lidé tendenci pít častěji, ve větším množství a rychleji, než je pro ně běžné. Data z různých zemí ukazují, že během svátečních období se spotřeba alkoholu zvyšuje až dvojnásobně, roste výskyt nárazového pití (binge drinking) a zvyšuje se počet zdravotních komplikací i nehod spojených s alkoholem.

Klíčovou roli zde hraje tzv. sociální facilitace, tedy situace, kdy přítomnost druhých lidí a jejich očekávání zvyšuje pravděpodobnost určitého chování, v tomto případě pití alkoholu. Rodinná setkání, kde je alkohol součástí tradice, tak mohou normalizovat jeho vyšší spotřebu a vysílat dětem i dospívajícím zprávu, že bez alkoholu to není pořádná oslava. Nabízení alkoholu jako součásti tradice tak vytváří situaci, kdy je odmítnutí vnímáno jako narušení pohody nebo urážka hostitele.

Nadměrná konzumace alkoholu může navíc drasticky změnit dynamiku rodinných setkání. Snižuje sebekontrolu a regulaci emocí, což může snadno vyústit v konflikt. Také data z výzkumů potvrzují pozitivní korelaci mezi svátečním pitím a nárůstem verbální i fyzické agrese v domácím prostředí (Quigley & Leonard, 2006). To, co začíná jako veselé velikonoční koledování, může pod vlivem alkoholu snadno sklouznout k nerespektování hranic a agresivnímu chování, které má na prožitky ze svátečních dnů destruktivní dopad.

Jak se tedy v obdobných situacích zachovat a povinnou skleničku odmítnout? Odborníci doporučují techniku předběžného nácviku. Pokud víte, že budete vystaveni tlaku, připravte si jasnou, asertivní odpověď bez zbytečného vysvětlování. Může jít například o formulace: „Dneska nepiju, chci si dát pauzu,“ „Beru léky a s alkoholem to nejde,“ nebo prosté „Ne, díky, dám si radši nealko.“ Výzkumy ukazují, že krátké, sebejisté a neobhajující vysvětlení snižuje pravděpodobnost dalšího nátlaku ze strany okolí a posiluje pocit vlastní kontroly.

Ženská zkušenost: kdy z Velikonoc přestává být veselá tradice

V českém prostředí je tradice pomlázky (či polévání vodou) hluboce zakořeněna jako symbol zdraví a plodnosti. Zatímco to spousta žen může považovat za hravou tradici, pro nemalý počet žen je stejný zvyk spojený s bolestí, studem, pocitem ponížení nebo dokonce retraumatizací, zvlášť pokud se odehrává proti jejich vůli, za přihlížení rodiny a v kombinaci s alkoholem. V posledních letech se častěji objevují svědectví žen, které popisují Velikonoce jako svátek, kterého se bojí nebo který přežívají, nikoli si ho užívají, a to nejen kvůli fyzické bolesti, ale hlavně kvůli pocitu, že jejich nesouhlas je bagatelizován.

Ve veřejném prostoru se téma pomlázky a souhlasu začíná otevírat častěji. Objevují se debaty o tom, že „ne“ by mělo znamenat „ne“ i o Velikonocích, a média přinášejí data o tom, že část české společnosti tento zvyk vnímá jako problematický právě kvůli nerovnému postavení žen a mužů. Diskuse kolem velikonočního „šlehání“ ukazují, že roste podíl lidí, kteří tradici modifikují, nebo ji nahrazují jiným způsobem oslavy, protože nechtějí, aby se někdo cítil nucený či zesměšňovaný. Důležitým posunem je, že se do popředí dostává otázka souhlasu. Tradice sama o sobě není problém, problémem je, když slouží jako zástěrka pro chování, které by mimo sváteční kontext vnímali všichni jako nepřijatelné.

Riziko negativní zkušenosti se dramaticky zvyšuje v kombinaci s výše zmíněnou normalizovanou konzumací alkoholu. Intoxikovaný koledník má sníženou schopnost empatie a rozpoznání neverbálních signálů odporu, což často vede k eskalaci žertu v invazivní chování. Z hlediska duševního zdraví je zásadní, aby společnost přestala zlehčovat pocity žen, které tyto zvyky prožívají s nelibostí. Pocit bezpečí a autonomie nad vlastním tělem je psychologickou potřebou, která stojí vysoko nad zachováním tradice.

Jak zachovat respekt i tradici?

Cílem není Velikonoce zrušit, nýbrž jim vrátit to, k čemu svátky mají sloužit – propojení s lidmi, které máme rádi, odpočinek a pocit soudržnosti. Tradice stojí za to dodržovat a jsou krásnou připomínkou kulturního bohatství každého národa, ovšem nikdy by neměly být povinností, a už vůbec by neměly v lidech vyvolávat úzkost a strach.

Před začátkem svátků si dopřejte chvíli pro vlastní reflexi.

• Které z velikonočních zvyků mi dělají radost, a které dělám jen z pocitu viny nebo povinnosti?

• Mám skutečně kapacitu na velké rodinné setkání, nebo potřebuji spíše klid a samotu?

• Jak poznám, že je toho na mě moc?

Stejně důležitá je otevřená komunikace s blízkými. Čím víc mluvíme o svých potřebách včas a s klidem, tím menší je šance, že dojde k velkému rodinnému konfliktu. Pokud okolí vaše hranice nerespektuje i přes jasnou komunikaci, pamatujte, že nejste zodpovědní za jejich zklamání, ale jste zodpovědní za své vlastní duševní zdraví.

Velikonoce podle vlastních pravidel nejsou individuální vzpourou proti zvykům, ale spíš pozvánkou k dohodě, aby tradice sloužily lidem, ne lidé tradicím. Pokud si předem ujasníme, co chceme a co už ne, a dokážeme to srozumitelně sdělit, můžeme svátky proměnit v období, které je méně o tlaku a více o respektu k sobě, k ostatním i k tomu, jak různí lidé prožívají stejný svátek velmi odlišně.

 

O autorce: Jana Felklová Jana je studentka 1. ročníku navazujícího magisterského programu Teoretická a výzkumná psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Svoji práci v Unicare Medical Center vnímá jako cennou příležitost získat praktické zkušenosti v oboru psychologie během studia.

 

Zdroje:

American Psychological Association. (2023, November 30). Even a joyous holiday season can cause stress for most Americans [Press release]. https://www.apa.org/news/press/releases/2023/11/holiday-season-stress

Bellis, M. A., Hughes, K., Jones, L., Morleo, M., Nicholls, J., McCoy, E., ... & Sumnall, H. (2015). Holidays, celebrations, and commiserations: measuring drinking during feasting and fasting to improve national and individual estimates of alcohol consumption. BMC medicine, 13(1), 113.

Quigley, B. M., & Leonard, K. E. (2004). Alcohol use and violence among young adults. Alcohol Research & Health, 28(4), 191.