Blog

Jak najít terapeuta v Praze, když nemluvíte česky

Přestěhování do nové země, ať už za kariérou, studiem nebo osobními vztahy, je považováno za jednu z nejnáročnějších životních událostí. Ačkoliv může život v Praze vypadat na první pohled jako splněný sen, pro mnoho cizinců je každodenní realita mnohem složitější. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že cizinci žijící v zahraničí jsou vystaveni signifikantně vyššímu riziku rozvoje úzkostných poruch, depresivních stavů a pocitů vyhoření ve srovnání s většinovou populací.

Za fasádou nového dobrodružství se tak může skrývat osamělost, kulturní šok, ztráta bezprostředního kontaktu s rodinou a přáteli nebo prostě jen pocit, že člověk nikam nepatří. Přesto většina lidí odkládá vyhledání odborné pomoci až do momentu, kdy jsou jejich potíže v akutním stadiu. Hlavní překážkou obvykle není neochota problém řešit, ale hluboce zakořeněný mýtus, že kvalitní psychiatrická a psychoterapeutická péče je v České republice výsadou těch, kteří zároveň mluví česky.

Klinika PSYMED vychází z přesvědčení, že duševní zdraví by nemělo být podmíněno tím, jak dobře ovládáte místní řeč. Boříme bariéry, které cizincům brání v přístupu k péči, a nabízíme bezpečný prostor, kde jazyk není překážkou.

Proč na mateřském jazyce v terapii záleží

Přestěhování do jiné země představuje zásah do nespočtu klíčových aspektů života, jakými jsou například sociální vztahy, práce a kariéra, identita nebo každodenní návyky. Psychickou zátěž, která je s přizpůsobováním se nové kultuře, jazyku a společenským normám spojena, označuje odborná literatura jako akulturační stres (Berry, 2006). Vzniká v důsledku neustálé potřeby vyhodnocovat neznámé sociální situace, interpretovat nové kulturní vzorce a vyrovnávat se s pocitem odlišnosti. Pokud se tedy během tohoto citlivého období začnou u člověka projevovat psychické obtíže, jazyková bariéra se stává zásadním faktorem, který může průběh léčby i samotné odhodlání vyhledat pomoc výrazně zkomplikovat.

V běžných situacích, jako je nakupování nebo objednávání v restauraci, slouží jazyk primárně jako nástroj pro přenos jednoduchých praktických informací. Na druhé straně terapie však vyžaduje mnohem jemnější práci s významem slov a slovní zásobou. Výzkumy ukazují, že vyjadřování emocí, osobních příběhů a traumatických zkušeností v cizím jazyce bývá limitované. Lidé mají tendenci volit jednodušší slova a cítí se od vlastních emocí odstřižení (Pavlenko, 2012). Pro člověka, který se snaží popsat své pocity v jazyce, který dokonale neovládá, je terapie dvojnásobně vyčerpávající. Namísto toho, aby se plně soustředil na své prožívání, musí vynakládat obrovské úsilí na hledání správných termínů. Tento proces může vést k tomu, že důležité emoce zůstanou „ztraceny v překladu“.

K této vnitřní bariéře je potřeba připočítat i praktickou stránku věci. Orientace v českém zdravotním systému není jednoduchá ani pro rodilé mluvčí, natož pro cizince. Není vždy jasné, na koho se obrátit s psychickými obtížemi, jak funguje zdravotní pojištění, jaké jsou rozdíly mezi psychiatrem a psychoterapeutem a zda je péče dostupná i v jiném jazyce než v češtině. Kombinace akulturačního stresu, jazykové bariéry a nejasností kolem systému péče tak může vést k tomu, že člověk odkládá vyhledání pomoci, i když by z ní mohl výrazně profitovat.

Kulturní kompetence v terapeutickém vztahu

Vedle samotného jazyka hraje zásadní roli tzv. kulturní kompetence terapeuta. Terapie není jen o slovech, ale o kontextu, ve kterém tato slova vznikají. Každá kultura má specifický způsob, jakým nahlíží na duševní zdraví, jak projevuje smutek nebo jak definuje roli rodiny a jednotlivce. Pokud terapeut nerozumí kulturnímu zázemí klienta, může dojít k nedorozumění v interpretaci symptomů. Například to, co je v jedné kultuře považováno za zdravou asertivitu, může být v jiné vnímáno jako projev agrese nebo neúcty.

Terapeut, který pracuje kulturně citlivě a s respektem k odlišné zkušenosti klienta, může snáze vytvořit bezpečný terapeutický vztah a předejít situaci, kdy se klient musí kromě vlastních potíží ještě obhajovat nebo vysvětlovat kontext svého života. Je proto nesmírnou výhodou pokud je terapeutem cizinec, který v Praze sám žije. Takový odborník disponuje sdílenou zkušeností migrace. Rozumí nuancím „života mezi dvěma světy“ bez nutnosti dlouhého vysvětlování. Výzkumy potvrzují, že shoda v kulturním a jazykovém pozadí mezi terapeutem a klientem výrazně zvyšuje důvěru v léčebný proces a snižuje pravděpodobnost předčasného ukončení terapie (Cabral & Smith, 2011). V prostředí, kde se klient cítí být pochopen nejen slovy, ale i kulturním kontextem, vzniká mnohem silnější terapeutická aliance, která je nejsilnějším prediktorem úspěšné léčby.

Bezpečný prostor pro expaty na klinice PSYMED

Na klinice PSYMED se dlouhodobě věnujeme i péči o cizince žijící v Praze. V našem týmu najdete nejen česky mluvící psychiatry a terapeuty, ale sestavili jsme také tým mezinárodních odborníků, kteří se nespecializují pouze na anglicky mluvící klientelu, ale sami jsou rodilými mluvčími a cizinci žijícími v České republice. To znamená, že v průběhu léčby nemusíte řešit, jestli pro své emoce najdete ta správná slova. Můžete mluvit tak, jak jste zvyklí, v jazyce, který je vám nejbližší, a soustředit se na samotný proces uzdravování, ne na gramatiku.

V našich řadách najdete tři psychoterapeuty.

Aaron Gil, MA, je zkušený americký párový a rodinný terapeut s kalifornským vzděláním v klinické psychologii, který se od roku 2016 specializuje na kulturně kompetentní léčbu úzkostí, depresí či traumat pomocí kognitivně-behaviorální a dialektické behaviorální terapie v anglickém a španělském jazyce.
Mgr. et Mgr. Adi Hasanbašić je mezinárodně certifikovaný Gestalt psychoterapeut, který s využitím přístupu Open Dialogue pomáhá dospělým a párům zvládat traumata, úzkosti, ztráty či existenciální témata, přičemž své služby poskytuje v bosenštině, srbštině, chorvatštině, angličtině a češtině.
Daniel Espitia je certifikovaný Gestalt terapeut a specialista na psychosomatiku, který kombinuje techniky mindfulness a neurolingvistického programování s více než třicetiletou mezinárodní zkušeností, aby ve španělštině a angličtině pomáhal klientům s emocionálním zpracováním životních přechodů, zármutku a osobním rozvojem.

Abychom vás ušetřili administrativního stresu v neznámém zdravotním systému, celý proces na naší klinice jsme přizpůsobili tak, abyste češtinu vůbec nepotřebovali. Veškerá komunikace s recepcí, e-mailová korespondence, rezervační formuláře i administrativní dokumentace může probíhat kompletně v angličtině. Naším cílem je, aby byl celý proces od prvního kontaktu až po samotné sezení maximálně transparentní a srozumitelný.

Duševní zdraví je priorita, která nepočká na to, až se naučíte česky. Pokud procházíte náročným obdobím, pociťujete úzkost, osamělost nebo vás paralyzuje akulturační stres, nemusíte na to být sami. Udělejte první krok a kontaktujte nás.

O autorce: Jana Felklová

Jana je studentka 1. ročníku navazujícího magisterského programu Teoretická a výzkumná psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Svoji práci v Unicare Medical Center vnímá jako cennou příležitost získat praktické zkušenosti v oboru psychologie během studia.

Zdroje:

Berry, J. W. (2006). Acculturative stress. In P. T. P. Wong & L. C. J. Wong (Eds.), Handbook of multicultural perspectives on stress and coping (pp. 287–298). Spring Publications. https://doi.org/10.1007/0-387-26238-5_12

Pavlenko, A. (2012). Affective processing in bilingual speakers: Disembodied cognition?. International Journal of Psychology, 47(6), 405–428.

Cabral, R. R., & Smith, T. B. (2011). Racial/ethnic matching of clients and therapists in mental health services: a meta-analytic review of preferences, perceptions, and outcomes. Journal of Counseling Psychology, 58(4), 537.